Vrány
22. 8. 2007
Začalo to tím, že jsme jako každou sobotu hráli na "schovávanou". Péťa,
náš kamarád, pikal. Já a Monika jsme se utíkaly schovat ke kostelu. Asi
pět minut bylo ticho. Najednou nám nad hlavami něco prosvištělo. Řekly
jsme si, že to byli určitě nějaký vrabčáci. Ale o minutu později se
před námi na trávě usadilo nejmíň padesát vran. Když jsme je zkoušely
vyplašit, jako by byly hluché. Jedna se vrhla na Moniku, ale ta se
nedala a odkopla ji. Vrány ulétly a my jsme začaly cítit takový ten
divný pocit, že se nemůžeme ani hnout. V tu chvíli před námi stál
nějaký muž a tupě na nás zíral. Vzaly jsme nohy na ramena a utíkaly
domů. Po příchodu jsem se ptala babičky na ty vrány a ta mi řekla, že
když je tolik vran pohromadě, že se stane něco zlého. Taky, že jo!
Druhý den jsem se probudila a jako obvykle šla babičku pozdravit.
Bohužel už mi neodpověděla. Byla mrtvá!!!
( www.duchove11.estranky.cz )
Komentáře
Přehled komentářů
trochu přitažené za vlasy, nevěřím v pravdivost příběhu.
blbost
(prav, 26. 2. 2012 12:51)
to je mi lito zes sis nevimislel nic lepsiho nes takovou blbost,a i kdyby to byla pravda tak si to bribarvil.A moment babicka je stara takze muze umrit kdykoli
ach ne...
(lucinka, 28. 7. 2009 16:17)je mi to strasne moc lito a nikdy bych to nechtela zazit...
jksdfnkerj
(heduš homolková, 14. 9. 2009 10:32)